Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

červen 2018

Poznámka na okraj (pro ty, kdo nekoukali na květnový zápis :-)

Olina před dvěma týdny svými činy potvrdila staré pořekadlo "sportem ku zdraví", takže byla dočasně, zato zcela, vyřazena z provozu. Tímto děkuje všem, kdo  pomohli Jarče zrealizovat program posledních dvou speciálních setkání a vkládá texty pořízené tentokrát Jarčou a fotografie Jarči a Ríši.

MOC DĚKUJEME: Ríšovi Růžičkovi, Janě Růžičkové, Verče Jirsů s manželem a Láďovi Řežáboviyes

29. schůzka - 1. a 2. června 2018 - LETNÍ PUTOVÁNÍ

Naše putování začalo odjezdem autobusu z Novosedel ve 12:30. Do autobusu nastoupili: Jarka, Josefka, Jonáš, Dominik, Ruda, Jožka, Markétka, Tomáš a místo nechodící Oliny se s námi na společnou cestu vydala Jana Růžičková, maminka Jožky.

Vystoupili jsme u zámku Jemčina, kde jsme se rozdělili do skupinek, rozbalili jsme mapu a hledali jsme na ní místo, kde se právě nacházíme a kudy se dostat k našemu cíli – na pískovnu u Stráže nad Nežárkou. 

Když jsme našli kudy kam, vydali jsme se na cestu, vyzbrojeni pořádnou svačinou a zápisníčky na plnění úkolů, které nás čekaly cestou. Cesta utíkala rychleji, než jsme předpokládali – možná právě proto, že jsme chtěli luštit další a další úkoly, kterých bylo po cestě celkem 20. Díky úkolům, jsme si zopakovali vše, s čím jsme se během roku na kroužku seznámili – hlavy se nám vařily blush. Dominik poté, co se snažil plnit úkoly s mladšími kluky, cestou prohlásil posvátnou větu: „Už vím jak strašný to mamka doma má, když tam má pořád ty dvě malý děti!“ Jsme rádi, že jsme v tak mladém věku Dominikovi pomohli pochopit úskalí života maminekyes.

Na louce za Šimanovem jsme si zahráli hru nejoblíbenější a to hru na jídlo. Byl to krásný okamžik, kdy si děti samy od sebe sedly do kruhu a krásně si mezi sebou vyprávěly různé historky…radost pohledět i poslouchat laugh.

V 15: 30 jsme dorazili do cíle – hurá – sluníčko svítí – hurá do vody. Po půl hodině se však přihnala bouřka. Doufali jsme, že to brzy přejde a že co nevidět dorazí naše další zavazadla, která nám měl dovézt tatínek Jonáška – Richard Růžička. Stojíme v plavkách pod borovicemi, které před deštěm moc nechrání  … zabaleni v ručnících…stále mokřejších a mokřejších… Jana s Jarkou ve spodním prádle cheeky …pláštěnky chrání naše putovní batohy.. aby bylo nějaké suché oblečení na převlečení. Prší…stále prší…začíná nám být zima… běháme, dřepujeme, skáčeme… prší, prší…voláme kdy už přijedou a ať přibalí termosku s čajem…prší... přestává pršet…hurá…běžíme se ohřát do vody…a proč neběží i Jarka? ptají se kluci… a tak se nám přihodilo, že byli kluci poučeni o menstruačním cyklu  … někteří chlapci byli tak u vytržení, že se dotazovali, jestli to má i jejich máma – bylo doporučeno se zeptat wink …a na závěr konstatovali, že jako krvácet KAŽDÝ měsíc, je teda hustý! Všichni kromě Jarky se běží radostně koupat.

Za nějaký čas dorazily batohy s Richardem a další vzápětís  Verčou, maminkou Tomáška – hurá – jdeme stavět stany.

Po postavení stanů jdeme rozdělávat oheň, na kterém si uvaříme večeři – už máme hlad. Oloupat a nakrájet cibuli, nakrájet nalezenou houbu, osmažit na sádle, přilít vodu, rozmíchat hráškovou polívku z pytlíku a vaříme. Vaří se to hodně rychle, už to bublá, míchat, míchat, přiložit…bác…polívka se vylila na zem… smutek veliký…tak velkou chuť jsme na tu polívku měli. Máme hlad, proto neváháme a saháme rychle po druhém chodu večera – klobáskách – mňam.

Po večeři jdou děti hledat poklad! Běhají, hledají, nalézají, rozbalují – hurá. Šampaňské, bublifuky, bonbónky, čokoláda, sušenky, tyčinky a protože jsme na pískárně – tak nechyběly pořádné píšťalky yes. Během hledání pokladu Jarka vykouzlila překvapení – uvařila druhou hrachovou polívku, kterou nám dovezl Tomáškův taťka – děkujeme – byla skvělá. 

Při stmívání rozsvěcíme naše lucerničky a usedáme kolem ohně, kde si s kytarou zazpíváme pár písniček. Poté řádně znaveni odcházíme do stanů a spát.

Ráno…krátce po 5:00 …Ruda s Tomáškem už běhají v mlžném oparu po břehu pískárny. Jejich radost je veliká a tak se postupně přidávají i další děti…i dospěláci…a do 7 hodin jsme na nohou všichnisurprise. Probíhá ranní koupačka a pak hurá na snídani. Snídáme křupínky s mlékem i bez a chleba se sádlem. Po snídani musíme sbalit stany, uklidit po sobě a odnést věci do auta na parkoviště. Kolem 9 hodiny máme sbaleno, dáme si mrkev a kouzelnou „pililuklu – marshmallow“, abychom měli dost síly na cestu. Vydáváme se na závěrečný úsek naší pouti, který vede do Jednot.

Cestou nás čeká nečekaně silný zážitek – brodění řeky. V řece je o něco více vody, než když byla Jarka před týdnem na průzkumu…ale nechceme to vzdát…Jarka udělala první test terénu…děti nadšeně poskakují, někteří uličníci se zklidňují…před tou výzvou…ale všichni to chceme dát. Utvořili jsme hada – první Jarka, pak dvě děti, pak Verča – držíme se za ruce a vstupujeme do řeky… první divoženky Josefka a Markétka to zvládly a nadšeně poskakují na druhém břehu a povzbuzují ostatní …i ostatní to dali…bylo to silný a bylo to krásný heart

Na druhém břehu děti dostávají sušenky z pokladu… a po troškách je dojídáme celou cestou až na Jednoty…na dětech už je vidět únava…ale sušenky, borůvky, jahody a pochodová písnička „Arizóna“ je drží při životě.

Ve 12:00 přicházíme na Jednoty, kde si šťastně unavené děti rozebírají rodiče…

 

Bylo to naše poslední  setkání v tomto roce…a bylo víc než krásné… zahřála srdečná poděkování od rodičů… a nejvíc zahřála dvě krásná sdělení od dětí, která se mi při závěrečné cestě nezávisle na sobě svěřila… že „tohle jen ten nejlepší kroužek na světě“…

Děkujeme, děti,  i my vám… byl to báječný rok.. jste totiž taky ty nejlepší děti na světě yes …a proto se už teď těšíme na další společná dobrodružství v novém školním roce.

Jarka a Olina

TOPlist