prosinec 2017

11. schůzka - pátek 1. a sobota 2. prosince 2017 - ADVENTNÍ PŘESPÁVAČKA

Tak je to konečně tu. Máme za sebou první dobrodružství s přespáním. Navštívili jsme Josefku s Jarčou na Jednotách, jak jsme slíbili a zážitků bylo habaděj.

V pátek odpoledne jsme vyrazili - opět za nádherného počasí s bandou 8 dětí cyklostezkou kolem fotbalového hřiště. O zábavu se nám cestou postaral sníh a také led na rybníce. Měli jsme štěstí a cestou si prohlédli pobytové stopy vydry. Otisky nám radostně skotačící Rozinka sice trochu pošlapala, ale voňavý vydří trus se šupinami a kostičkami ryb byl přímo ukázkový. Dolů na Jednoty jsme doputovali někteří dříve, jiní trochu později, ale všichni nakonec úspěšně .

Dětem rozhodně přišla vhod první aktivita na zahřátí - řádění v Jarčině úžasném rozlehlém domě. Když jsme se trochu uklidnili a popili čaje, pustili jsme se do pečení šátečků. Všem holkám i klukům šla cukrařina výborně a šátečky s tvarohem, skvělými hruškovými povidly Markétčiny mamky a hrozinkami byly opravdu mňam, mňam. A protože děti to v kuchyni bavilo, rovnou jsme si nachystali směs na zapečené housky k večeři - krájení, strouhání a míchání šlo všem taky dobře.

A zatímco jeden nejmenovaný nezpěvák natíral housky a chystal je do trouby, děti s Jarčou a Ríšou, který nám přivezl batohy a sobě flétny, si několikrát zapěli krásnou vánoční písničku "Kdybych já měl hodně peněz" (a natrénovali to fakt pěkně, jak ví všichni, kdo byli přítomni slavnostnímu rozsvěcení stromku v Novosedlech).

Volná hra jež následovala byla hlučná, ale naštěstí je podkroví u Jarči opravdu veliké a dost nerozbitné. Posilněni šátečky a zapečenými houstičkami jsme pak netrpělivě očekávali příjezd Dominika z fotbalového utkání, abychom se mohli vrhnout na dozdobení sklenicových svícnů. Práce s korálky všechny moc bavila. Svícny se staly unikátními uměleckými výtvory, které potěšily oko veřejnosti u stromečku a teď dál svítí svým tvůrcům.

Zatímco jsme s dětmi dodělávali korálky, Jarča vyrazila uchystat zlatý hřeb večera, dobrodružnou noční stezku. Děti vyrážely na cestu za světýlky ve dvou a nikdo nebrečel, i když někteří se prý přeci jen trošičku báli . Tři úkoly k zamyšlení zvládly společnými silami všechny dvojice a v cíli je čekalo něco tak krásného, že se to vlastně nedá popsat - snad jen s pomocí amatérských fotek maličko naznačit. Společně jsme pak za svitu svíček a skleněných lampionků dojedli šátečky, připomněli si náš strom přání a společná pravidla a cestou zpět s lucerničkami v rukou zapěli vánoční písně. Jak by řekl klasik, bylo to velmi poetické. Tečku za dobrodružstvím pod hvězdnou oblohou zajistilo společné vypuštění lampionu štěstí, který se i přes drobné nesnáze nakonec vznesl a letěl a letěl a letěl...Tak snad si všichni něco stihli přát.

Co dodat na závěr předlouhého (a jistě neúplného) seznamu zážitků? 6 statečných zůstalo s námi u Jarči přes noc a za to se jim dostalo:

dalšího krásného zpívání (nejen) před usnutím, sladkého spánku, dobré snídaně, dalšího hraní a řáděni v sobotním dopoledni a perfektní koulovačky cestou domů před polednem...

A ti, kteří nezůstali? Nesmutněte! Sice to byla naše přepávačka první, ale rozhodně ne poslední.

12. schůzka - 6. prosince 2017 - LOJOVÁ KRMÍTKA

Už je opravdu zima a proto jsme se rozhodli uchystat něco na zob našim opeřeným sousedům. Na dnešní akci se sešlo osm dětí a zakotvili jsme, jako již několikrát, na zahradě u Růžičků. Nejprve si všichni pohráli dle libosti a potom: "...fůůůj, maso... no, na to já šahat nebudu... bléé, to je hnůsnýý.." a tak podobně. No, mohu jen podotknout, že nejmenovaní, kteří toto vykřikovali, se nakonec stali nejvýkonnějšími mleči a hnětači lojové směsi a velice je to bavilo. Účastnili se ale samozřejmě všichni a na mletí byla chvílemi fronta jak na maso . Ohýnek, který nám Ríša rozdělal, rozhodně přišel vhod, i když se na něm dnes nic jedlého neopékalo.

A nyní krátký recept: Ruličky od toaletního papíru, kuchyňských utěrek či prostě nějakou tvrdší katonovou rouru nařežeme na kratší kusy a opatříme (přírodním) provázkem k zavěšení. Poté na masovém strojku umeleme lůj (my měli ovčí) a následně jej smícháme se směsí semen pro drobné ptactvo (obsahující např. slunečnici, len, proso, sezam, ovesné vločky atp.). Umatláme vše dohromady tak, aby hmota byla pěkně hutná a pak ji pořádně napěchujeme do vyhotovených "držáků" z ruliček. Děti se činily a tak máme na naši výpravu k Farskému rybníku (viz aktuality) nachystaný plný kyblík skvělých a zcela recyklovatelných ptačích krmítek.

Ještě musím na tomto místě poděkovat našim přátelům z Českého nadačního fondu pro vydru z Třeboně, kteří nám poskytli nejen inspiraci a tento báječný recept, ale darovali nám také skvělý ovčí lůj a zapůjčili výkonný strojek na maso - VELKÉ DÍKY!

13. schůzka - 20. prosince 2017 - STROMEK PRO ZVÍŘÁTKA

Poslední schůzka v letošním roce byla plánována jako velká akce s mnoha rodiči a sourozenci "našich" dětí, ale jak už to tak někdy bývá, vše bylo nakonec jinak. Sestava byla velmi komorní - kromě pěti dětí, nás dvou a Rozinky se účastnil ještě Ríša R. s Matouškem a Verča N. s Adámkem a Rozinčiným psím kámošem Chuckem. Ale to nám radost ze zasněžené cesty k Farskému rybníku vůbec nezkalilo a moc jsme si to užili, jak uvidíte na doprovodných fotkách. Stromeček jsme nastrojili bohatě - s pomocí našich lojových krmítek, mrkve a tvrdých rohlíků. Zvířátka si určitě pěkně smlsla, i když někteří dětští a psí účastníci během zdobení trochu "užírali" . Teplý čaj, cukroví, a šátečky pak v žaludcích zahřály všechny přítomné lidi. Koulování, lezení na stromy a podobné lesní kratochvíle si děti užily do sytosti. Závěr patřil koledě a předání maličkých dárečků dětem. Cesta zpět, již za šera s rozsvícenými skleněnými lampičkami, proběhla za všeobecného veselí a mírného zívání nejmenších účastníků. Tak zase za rok....

PS: Tentokrát patří poděkování Mirce Havlů za zapůjčení velké termosky na čaj a Ríšovi Růžičkovi za kvalitní fotodokumentaci